Pomáhající politik, kam se podíváš

10.04.2020

Nový typ koronaviru straší svět už od nového roku. Přes mnohá varování zastihl Českou republiku zcela nepřipravenou na podobný typ nebezpečí. Nejsou roušky, desinfekce, respirátory, krizové plány, vše se dělá na koleně, se zpožděním a nekoordinovaně. Kritika opozice je oprávněná, ovšem nejen vláda zaspala a nebezpečí podcenila. Jak na predikci nebezpečí reagovali zástupci kraje nebo zástupci města? Odpovíme si sami, nehnuli ani prstem.

Výmluvou, že vláda stáhla nákup roušek pod centrální řízení, nemůžou odpovědné osoby operovat. Takové opatření bylo vydáno až 6. března. Do té doby byli na kraji, ale i na městě zcela v klidu. Při tom nejde o nějakou politickou prozíravost, ale o povinnost připravovat se na krizové situace, které voleným zástupcům ukládá konkrétně Zákon o krizovém řízení č. 240/2000. Jednoduší je však čekat, odevzdat osud obyvatel svých samosprávných celků do rukou vlády a po vypuknutí reálné hrozby se na vládu vymlouvat a pozdní plnění svých povinností vydávat pomalu za hrdinské činy. Samozřejmě s náležitým politickým PR.

Kdo totiž zcela jistě nezaspal, jsou PR týmy našich politiků. A to na všech úrovních. Bohužel i nám na Kladně se rozmohl takový nešvar. Laciné zviditelňování zástupců města přiživující se na krizové situaci. Zatímco předseda ODS Fiala kritizuje premiéra Babiše, že „místo krizového řízení vidíme v přímém přenosu kampaň a politickou propagandu“, kladenský primátor Jiránek (ODS) učí Kladeňáky v přímém přenosu dokonce vázat šálu kolem úst, se svým stranickým kolegou Hanesem opět v přímém přenosu rozváží desinfekce do otevřených školek a fotí se s jejich unavenými ředitelkami. Hanes jde ale ještě dál a bez roušky jako super hrdina, na kterého se vládní opatření zřejmě nevztahují, povolává do boje i soukromý letoun. Zároveň stíhá spílat redaktorům Kamelotu, že si dovolují pokládat organizacím města novinářské dotazy. Na ně prý kvůli řešení krize nestíhají odpovídat, protože nemají čas na takové malichernosti. Zástupci uzavřených společností sice prý nemají čas odpovědět, ale informovat o dotazech pana Hanese evidentně stíhají. Hanes na svém FB profilu pomalu v každém příspěvku nepřipravenost ve vybavení ochrannými prostředky hází jen na vládu a sebe prezentuje pomalu jako spasitele. Smutné je číst, že jím umně sehnané respirátory a roušky putují podle jeho vyjádření prioritně do krajem zřizovaných organizací, zatímco městem zřizovanému Domovu pro seniory musí stačit podomácku šité roušky, které si zaměstnanci domova shánějí sami. Nový ředitel domova celou situaci bagatelizuje a jeho zástupkyně se rekreuje na ostrově v Indickém oceánu. Místo příprav na krizi odpočíval v Thajsku od všech svých funkcí také jednatel Sportovních areálů města Kladna a uvolněný radní Jiří Chvojka. Asi nečekáte, že by se po návratu uchýlil do karantény?

 

Kdo ale opět nejvíce zaujal, je „první statutární náměstek“ Tomáš Kutil. Ten doposud nepochopil, co znamená být ve vedení města a jaké povinnosti mu plynou z jeho pozice. Je to právě on, kdo si v koalici usurpoval pro sebe sociální oblast a kdo je odpovědný za chod Domova pro seniory. Řekli bychom, že po jeho tristním vystoupení na letním setkání s herci před radnicí se poučí, no evidentně je to u něj něco nemožného, to se dřív naučí pes hrát na housle nebo šít roušky... Neděláme si v žádném případě legraci ze šití roušek, ale přesně kolem tohoto tématu se odvíjí i poslední husarský kousek pana Kutila. Ten se přihlásil na sociálních sítích jako koordinátor šití a distribuce roušek potřebným. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, mnohem dříve takové akce spustila i jiná města. Lidé sice šili bez pomoci politiků, nepotřebovali prostředníky, stejně tak si o pomoc potřebné organizace říkají přímo a nemají čas při převzetí pózovat před kamerami s nějakým politikem. Stále jsou však skupiny lidí, které jsou z nějakého důvodu odříznuté od sociálních sítí a nedostanou se tak snadno k informacím a pomoci.

Tyto skupiny určitě rády aktivitu ocenily, ovšem pan náměstek ji posunul ještě o stupeň výše. Našil si vlastní roušky (věříme, že to nebyly roušky od dobrovolníků), které v rámci této akce začal prodávat. On je podle svých vlastních slov ta „známá osobnost“, nemůže přeci prodávat roušky sám. Opět zneužil městské řidiče, kteří museli roušky za 10,- Kč nabízet třeba v místních lékárnách. Obchodní záměr pana Kutila nebyl úspěšný. O jeho aktivitě se dozvěděli partneři a vysvětlili mu, že jeho jednání není příliš optimální. Možná i díky tomu se dočkali šitých roušek i v Domově pro seniory, kam nechal po kritice dovést celých 50 kusů. Jejich převzetí si ovšem nechal pan Kutil náležitě stvrdit podpisem. Zdá se vám to absurdní? Tomáš Kutil je takovým Frankem Burnsem kladenské radnice. Frank je v seriálu Mash prezentován jako sobecká, sebestředná a dětinská osobnost, která by ráda získala uznání okolí. Zjistili jsme nebývalou podobu pana náměstka s touto seriálovou postavou, akorát s tím rozdílem, že Frank měl v seriálu své nepostradatelné místo a diváky alespoň pobavil.

Na rozdíl od pana Kutila, který sice veřejnost baví svojí hloupostí, ale rozhodně by ho nikdo nepostrádal. Na pana Kutila je slyšet z mnoha stran pouze kritika na neuvěřitelnou aroganci, ani slušné pozdravení prý není jeho silnou stránkou.

Položte si na závěr otázku. Liší se nějak Jiránek, Hanes nebo Kutil a Babiš? O co bylo naše město na krizi lépe připraveno, než vláda? Vidí někdo nějaký zásadní rozdíl? Společné mají jedno, neúnavně pracují na svých mediálních obrazech a vinu hledají u druhých. Jak velký rozdíl je v pomoci politiků a obyčejných lidí, kteří nemají přístup do státních ani městských rozpočtů a přeci ze všech sil pomáhají? Na to si odpovězte sami.