Martin Písařík o kladenském divadle, o jeho energii, atmosféře a o spojení s primátorem Milanem Volfem.
Herec Martin Písařík je hlavní hvězdou muzikálu Donaha! Představení je od své premiéry vyprodané a stalo se pevnou součástí repertoáru domácího souboru po znovuotevření rekonstruované budovy v roce 2016. Přestože Martin Písařík je v Kladně hostujícím hercem, nedokáže si představit herecký život bez této scény. Proč? Prozradil v neplánovaném rozhovoru na pražských Kavčích horách.
Když se řekne kladenské divadlo, co se vám vybaví?
Donaha! (s typickým úsměvem) Ale vážně. Nejsem zatížený tím, jak divadlo fungovalo dříve. Vstoupil jsem do něj v sezóně 2016/17. Vybaví se mi energie, euforie, divácká vstřícnost. K tomu patří i divadelní kavárna. Není totiž běžné, abychom se mohli potkat s diváky a povídat si s nimi. Vytváří se tak jedinečné spojení, divadlo je skutečně součástí města a jeho dění. Atmosféra ale není to jediné, co se mi, pokud se ptáte na kladenské divadlo, vybaví. Zpívám v mnoha muzikálech a mohu srovnávat. Kladenské divadlo nabízí i velmi dobré technické zázemí, včetně zvukové techniky, kterou považuji za jednu z nejlepších. Pokud budu hovořit o souboru a dalších lidech v kladenském divadle, cítím zcela netradiční souznění, lidé mezi sebou mluví, co se řekne, to platí.
Atmosféra ale nevznikla sama od sebe, čím si to vysvětlujete?
Není pravidlem, že prvotní euforie z otevření divadla dopadne vždy dobře. Není to jen tím, že je kladenské divadlo technicky velmi funkční a je příjemné pro herce. Z mého pohledu na tom má svůj podíl i Milan Volf. Jako primátor měl odvahu a dal důvěru dvěma klíčovým lidem, Honzovi Krafkovi (ředitel divadla) a Jardovi Slánskému (umělecký šéf divadla). Není to vůbec běžné a chtělo to notnou dávku odvahy a důvěry. Podařilo se a tým v čele divadla funguje, všem lidem okolo nich je dobře, lidsky a profesně. V Kladně je kolektiv lidí fungujících dohromady, ať jsou to kulisáci, zvukaři, osvětlovači nebo třeba ekonomové. Pyramida ale začíná odshora, tady se musím vrátit k primátorovi Milanu Volfovi. Shrnul bych to tak, že se zde dá tvořit, dramaturgie je kvalitní, není podbízivá, přesto zajišťuje, že lidé do divadla chodí.
Okolo Prahy je hned několik výrazných divadel, jako je Mladá Boleslav nebo Příbram. Vždy je v případě regionálních scén otázka, jestli se podaří udržet jejich soubory a kvalitní představení, aby se divadla nestala stagionami. V Kladně to nyní nehrozí, diváci chodí a divadlo jim nabízí kvalitní představení. A to samozřejmě nemluvím jen o těch, ve kterých účinkuji (lehký smích).
Zní to jako ideální stav…
Je to pravda. Divadlo funguje jako rodina. Byť hraji pouze v Donaha!, vždy se na to těším a po představení zůstávám v Kladně. Soubor spolu s dalšími lidmi v divadle a diváky dokáží žít spolu, sdílet své pocity, energii. Má to ale jedno úskalí, trochu se, pokud se podívám na Milana Volfa, bojím, aby si divadlo až moc nerozmazlil. Rychle se totiž zvyká na to, pokud je někde dobře a věci fungují.
Budete hrát i v jiném představení v Kladně?
Hrozně mě to štve, ale kvůli termínovým kolizím nemohu být obsazený v nově zkoušené hře. Bude to úžasné představení, komedie v režii Jardy Slánského. Doufám ale, že budu mít větší štěstí a podaří se nám domluvit na jiném titulu.